Dnešní svět nám nabízí téměř všechno kdykoliv. Jahody v prosinci, rajčata uprostřed zimy nebo exotické ovoce během celého roku. Z pohledu dostupnosti je to obrovský komfort a výsada, kterou naši předci nikdy neměli.
Jenže naše tělo se za posledních několik desítek let nezměnilo tak rychle jako prostředí, ve kterém žijeme.
Po miliony let se vyvíjelo v rytmu střídání světla a tmy, tepla a chladu, období hojnosti i období, kdy bylo přirozené více odpočívat. Tyto rytmy ovlivňovaly nejen to, co lidé jedli, ale také kolik se pohybovali, jak dlouho spali, jak fungovaly jejich hormony, metabolismus i imunitní systém.
A přestože dnes žijeme úplně jiným způsobem, naše biologie stále funguje velmi podobně.
Právě proto věřím, že jedním z největších darů, které můžeme svému tělu dát, není hledání další dokonalé diety, protokolu nebo zázračného doplňku stravy. Je to návrat k přirozeným rytmům, podle kterých bylo vytvořeno.
Sezónnost není jen o tom, co máme na talíři
Když se řekne sezónní stravování, většina lidí si představí hlavně ovoce a zeleninu, které právě rostou.
Nejde jen o to, jestli si v létě dáme jahody a na podzim dýni. Společně s ročními obdobími se přirozeně mění i druhy masa, příloh, sýrů, množství vajec nebo způsob přípravy jídel tak, aby co nejlépe podpořily potřeby našeho těla v daném období.
Ve skutečnosti je ale sezónnost ještě mnohem širší pojem. Je to celkový způsob, jak znovu začít respektovat, že naše tělo nemá během celého roku stejné potřeby, a to se netýká jen vnímání skladby našeho talíře.
Stejně jako se mění příroda kolem nás, mění se i délka dne, množství přirozeného světla, venkovní teplota nebo naše přirozená míra aktivity. A na všechny tyto změny organismus reaguje.
Na jaře a v létě bývá přirozené trávit více času venku, více se hýbat a mít chuť na lehčí a svěžejší jídla. Naopak podzim a zima přirozeně vybízejí ke zpomalení. Tělo často lépe přijímá teplá jídla, vydatnější snídaně a potřebuje více prostoru pro regeneraci.
Nejde o pravidla ani zákazy. Jde o schopnost vnímat, že naše potřeby nejsou každý den ani každé roční období stejné.
Bohužel jsme se vlivem dnešního životního stylu – neustálého spěchu, přemíry podnětů a odpojení od přirozených rytmů – od vlastního těla často natolik vzdálili, že jeho signálům přestáváme rozumět. Místo abychom se řídili tím, co skutečně potřebuje, mnohem častěji fungujeme podle kalendáře, povinností nebo toho, co nám diktuje okolní svět či toho co nám nejvíce usnadní naše každodenní fungování (bavíme-li se o jídle).
Naše tělo stále žije podle přirozených biorytmů
Možná si to ani neuvědomujeme, ale naše těla fungují podle biortymů (dějů, které se v přírodě pravidelně samovolně opakují).
Ten pro nás nejznámější biorytmus označujeme jako cirkadiánní rytmus – přibližně čtyřiadvacetihodinový cyklus, který ovlivňuje například bdělost, tvorbu hormonů, tělesnou teplotu, trávení nebo spánek. Velkou roli v jeho nastavení hraje především střídání denního světla a tmy.
Vedle něj ale existují i rytmy delší. Střídání ročních období ovlivňuje délku dne, množství přirozeného světla, teplotu prostředí i naši každodenní aktivitu. Tyto změny jsou pro organismus přirozenou informací, podle které se přizpůsobuje.
Když žijeme dlouhodobě v souladu s těmito rytmy, dáváme tělu jasné signály, které mu usnadňují regulaci mnoha procesů.
Naopak dnešní způsob života často vytváří dojem, že je každý den stejný. Celoročně stejné pracovní tempo, stejné množství umělého světla, podobný jídelníček i podobný režim bez ohledu na to, jestli je červenec nebo leden. Dokonce často nerozlišujeme ani mezi tím, zda je ráno nebo večer - čas spánku.
Právě to je pro organismus z dlouhodobého hlediska velmi náročné.
Když tělo začne posílat signály
Samozřejmě neexistuje jedna příčina všech obtíží. Únava nebo zažívací potíže mohou mít mnoho různých důvodů.
Přesto se ve své praxi často setkávám s tím, že ženy dlouhodobě fungují proti přirozeným rytmům svého těla. A právě tehdy se mohou začít objevovat signály jako:
kolísání energie během dne,
časté chutě na sladké nebo neustálý pocit hladu,
nafouknutí či pomalejší trávení,
horší kvalita spánku,
delší regenerace,
pocit, že i přes veškerou snahu tělo nespolupracuje.
Mnoho žen pak začne hledat další dietu, počítat kalorie nebo zkoušet nové doplňky stravy.
Jenže někdy není problém v tom, že se snaží málo, ale v tom, že tělo potřebuje jiné podmínky, než jaké mu dlouhodobě nabízíme.
Jak žít více v rytmu roku
Nemusíš měnit celý svůj život. Často stačí několik drobných kroků.
Začni si více všímat, jaké potraviny přirozeně dozrávají v období, ve kterém právě jsi. Dopřej si co nejvíce denního světla, ideálně hned v první části dne, které podporuje přirozené nastavení našeho cirkadiánního rytmu. V létě využij delších dnů k pobytu venku a přirozenému pohybu, v zimě si naopak dovol o něco více odpočinku a regenerace.
Večer zkus vytvořit prostor pro jednoduché rituály, které tvému tělu pomohou připravit se na spánek. Především během tmavé části roku může být velkým pomocníkem omezení modrého světla.
Neporovnávej svou energii v lednu s energií uprostřed léta. Každé období přináší jiné podmínky i jiné potřeby.
A především začni znovu naslouchat svému tělu místo toho, abys od něj každý den očekávala stejný výkon.
JARO
Jaro je období probouzení a nového nádechu. Slunce přibývá, tělo se oživuje a přirozeně mu dělá dobře lehčí, zelenější a čerstvější strava. Stejně důležitá je ale i práce se světlem — od jara začínáme budovat solární adaptaci, aby nám slunce v létě skutečně prospívalo. Víc času venku, méně slunečních brýlí a postupné zvykání pokožky i hormonálního systému na světlo jde ruku v ruce s tím, co jíme a jak žijeme. Energie se zvedá, jen ji není potřeba tlačit do výkonu.
LÉTO
Léto je vrchol energie. Slunce nabývá na síle stejně jako naše energie. Je symbolem tvoření a extroverze. Díky největšímu množství světla a tepla tělo funguje lehčeji, lépe využívá sacharidy a přirozeně nás táhne k šťavnaté, hydratující a jednoduché stravě. Pokud jsme na jaře podpořily solární adaptaci, můžeme v létě bezpečně čerpat benefity slunce — energii, stabilnější náladu, podporu hormonů i metabolismu.
PODZIM
Podzim je období zpomalování a pouštění toho, co nám již neslouží. Energie se stáčí dovnitř. Přichází více tmy, dny se zkracují a teploty klesají. Nemáme se začít přebalovat a utíkat před chladem, ale spíše opustit zeleninové saláty a jahody, které patří létu. Stejně důležité je začít více respektovat tmu, která podporuje tvorbu melatoninu, kvalitní spánek i přirozenou regeneraci organismu.
ZIMA
Zima je obdobím hluboké regenerace a odpočinku. Nejvíce energie jsme schopni čerpat ze zahřívací, výživné stravy, tmy i chladu, který podporuje mitochondrie a celkovou odolnost organismu. Místo neustálého výkonu potřebuje tělo především obnovovat síly a připravit se na další cyklus. Právě díky tomu můžeme energii přicházejícího jara využít naplno.
Tento článek není návodem na dokonalý život. Je spíš pozváním znovu si uvědomit, že jsme součástí přírody, ne někým, kdo stojí mimo ni. Když začneme více respektovat její rytmy, často se postupně mění i to, jak se ve svém těle cítíme. Mnoho žen začne vnímat stabilnější energii během dne, kvalitnější spánek, klidnější trávení nebo větší pocit lehkosti v každodenním životě. Ne proto, že by existovalo jedno kouzelné řešení, ale protože tělo konečně dostává podmínky, ve kterých umí fungovat tak, jak bylo přirozeně nastavené.
A ještě jednu oblast považuji za naprosto zásadní. Tou je péče o náš nervový systém, která by se měla přirozeně prolínat všemi cykly.
Protože se můžeme snažit jíst sezónně, respektovat rytmus roku i pečovat o svůj cirkadiánní rytmus. Pokud to celé ale děláme jen abychom odškrtly políčka v seznamu, vše dělali v rychlosti a spěchu, bude pro náš organismus, aby regeneroval. A to se pak promítá do spánku, trávení, energie, hormonální rovnováhy i celkového zdraví.
Zdravé návyky totiž nikdy nefungují odděleně. Vzájemně se ovlivňují a společně vytvářejí prostředí, ve kterém může naše tělo buď vzkvétat anebo chátrat - a to doslova.
O tom, proč je nervový systém jedním z nejdůležitějších pilířů zdraví a jak o něj pečovat v běžném životě, napíšu už brzy v dalším článku.
S láskou,
Domi